Začátek prací na zahradě příprava pro jedlou zahradu

Začala jsem tvořit záhony pro zeleninu, nastal čas pro práce v zatím netknuté části zahrady. Rozhodla jsem se zde vytvořit nějaké záhony pro pěstování zeleniny. Měla jsem tolik plánů a chtěla pěstovat více druhů zeleniny a to už se mi nemohlo vejít na malý záhonek na dvorku. 

První záhony pro zeleninu

S utrženým meniskem čekající na operaci to nebylo jednoduché. Rýt v tomto stavu zahradu, která byla nejen řádně zpevněná kořeny dobře za roky prorostlé trávy, ale i občas přejetá těžkými stroji, to opravdu nepřicházelo v úvahu. Ale když někdo pěstovat chce a je dostatečně tvrdohlavý, tak si cestu najde... Zvolila jsem tedy vyvýšené záhony z materiálů co dům dal. Těšilo mě, že se tím může tak využít odpad, který by asi jinak skončil někde na skládce. 

První vyvýšené záhony jsem poskládala s cihel, chodit jsem mohla, tak pomalu to šlo. Na dno jsem dala různé větve a větvičky, co jsem na pozemku našla a na to vrstvu staré slámy po úklidu půdy. A na vrch nějakou hlínu, kvalita v této fázi nerozhodovala, prostě cokoliv bylo někde dostupné. Bylo to velmi brzy na jaře za pěkných dnů. Jak to šlo, zasadila jsem pod uřezané PET láhve saláty. To bylo radosti! :-)

Zbyla sláma, bylo by škoda toho nevyužít

Slámy bylo hodně, tak vznikl nápad, proč si nevypěstovat pár vlastních brambor. Na internetu jsem viděla pěstování brambor ve slámě, tak proč to nezkusit. Sláma tam byla už jednu zimu, takže pěkně polozkompostovaná, což mi přišlo výborné. Položila jsem kartony v jedné řadě podél plotu sousedícího hřiště. S místem jsem si hlavu nedělala, mělo to být dočasné řešení, bramborový záhon na jednu sezónu. A na to navršila tu slámu a jak byl čas, zasadila brambory. 

Brambory rostly skvěle, i úroda byla přijatelná, když vezmu v potaz to, že se o ně prakticky nestarala. Jen mi se sklizní trochu pomohli slimáci, kteří se zabydleli v ještě neuklizené suti z rekonstrukce domu a dělali výpady na celou zahradu. Ale i tak zůstalo něco na jídlo. 

Další etapa záhonů

Dva velké a dva malé záhony s cihel byly sice skvělé, jak já byla šťastná, ale již v tomto roce jsem cítila, že je to málo, jenže už nebyly cihly. Tak jsem zkusila, jestli by to šlo z nevyužitých střešních tašek. A šlo... Jsou trochu nižší, ale poslouží stejně dobře. Asi trochu trvanlivější, nerozpadají se tak časem, jako cihly. Jinak postup stejný. Kde jsem měla již trochu kompostu (tedy ještě neuleženého), tam jsem použila toto, také posekanou trávu a jakýkoliv organický materiál, co byl k dispozici. Sláma už docházela, tak jsem prostě zapojila fantazii, abych to nějak zaplnila. Nahoru hlínu, co byla z výkopu pro odvodnění okolo domu. Byla pěkná, tmavá, jen trochu kamenitá. Ale neměla jsem zrovna čím přesívat, tak použila tak, vybrala jen ty větší. 

Konečně přišlo na řadu pěstování

Přišlo na řadu to, nač jsem se tolik a dlouho těšila, začít v těch záhonech pěstovat. Ve většině případů to bylo z předem předpěstovaných sazenic. Hlínu, kterou jsem na záhony použila, bylo co zahrada a dům dala, takže plná spousty semínek plevele připraveného klíčit a různých kořenů, takže než by mi ze zasetých semínek stačilo něco vyrůst, tráva a kopřivy a kdovíco ještě by bylo rychlejší. Proto jsem sázela sazenice a rychle zamulčovala. Udržovala jsem záhony celou sezonu pod mulčem. Především jím byla posekaná tráva, byl to zatím jediný dostupný materiál na mulčování. 

Na první takto provizorně udělané záhony rostlo vše dobře, úroda byla skvělá a já spokojená. Sázela jsem smíšené výsadby a do volných míst mezi zeleninu také květiny jako třeba Sluncovka kalifornská, osvědčila se mi jako dobrý živý mulč. Také lichořeřišnice mezi rajčaty. Pěkně bránila prorůstání plevelem a osvědčila se proti mšicím. Objevili se mi časně na rostlinách rajčat. Když už jsem se chystala je něčím ošetřit, vykvetla lichořeřišnice a mšice prostě zmizely.. 

Cestičky mezi záhony

Asi vás napadne otázka proč jsou ty cestičky tak široké a proč tam mám staré seno? Široké cestičky jsem dělala kvůli manipulaci mezi záhony a také jsem chtěla dostatečný prostor pro sekačku. Jenže tráva pořád rostla, tak jsem si myslela, že to bude bezúdržbové, když to zamulčuji starým senem, nebo slámou. To se ukázalo jako velmi špatný nápad. Už tak to byl rok velmi plodný pro slimáky a tady ještě v blízké ještě neodvezené suti měli tak úžasné úkryty  a nejen tam, takže jsem jim ještě pomohla další schovávačkou přímo u záhonů, kde měli potravu hned vedle... Saláty jsem jim tedy naservírovala na zlatém podnose... Takže mulčování cestiček šlo velmi brzy zase pryč a zůstává tráva, která se udržuje posekaná.