Letní zahrada plná života

Toto léto jsem zaznamenala v zahradě bujný růst. I když mnohá místa byla na pěstování narychlo připravena, vše rostlo, ani žádné zvláštní problémy se škůdci jsem nezaznamenala. 

Slepice

Jak slepice rostly, kuřecí traktor pro ně přestal dostačovat a potřebovaly větší prostor. Pořídila jsem síť 25 metrů dlouho, výška asi 1m. Přidala jsem ji ke stávajícímu dřevěnému plotu, tím jim vznikl ještě větší prostor plný trávy plevele a vzrostlých keřů. Ideální místo pro schovávání se před predátory a horkem. A ještě pro mě pracovaly, zbavily mě bršlice a dalšího úporného plevele, který se mi odtud šířil do dvora do mého záhonu na druhé straně toho dřevěného plotu. 

Mých 30 kopců brambor

brambory rostly stále bujně, neměla jsem je čím nahrnout, tak jsem použila zase posekanou trávu. Přiznám se, že sice měly hodně zeleného nahoře, ale měla jsem obavy co pod nimi bude při mé téměř nulové péči. 

Fóliovník v létě

Fóliovník v létě asi nejlépe komentují fotografie, rostlo to tak bujně, že jsem měla problém procházet a okurky lezly dveřmi ven. Mezi rajčatama jsem měla spoustu měsíčku lékařského, koriandr a mezi paprikami hodně bazalky. To mi vytvořilo živý mulč. Za celou sezónu jsem neokopávala ani jednou. Jen mulčovala trávou dokud se to nerozrostlo a potom občas jen vytrhla, co vyrostlo náhodou. Opravdu jsem měla nejlepší výsledky, kde jsem měla rostliny trochu blíže u sebe, než se udává. Zpočátku mezery stačilo zamulčovat a později se porost zapojil a zakryl celou plochu a plevel už neměla šanci. A ne, že by ta půda byla tak čistá, kdyby tam nic nebylo, tak je tam brzy krásně zeleno. Tuto zem bylo absolutně nemožné nechat holou, pro přímý výsev by byla nevhodná, proto jsem to řešila takto. 

Záhon vedle fóliovníku založený na trávě na jaře

Zde se osvědčilo podobné, co ve fóliovníku. Rozmanitost druhů společně ochranou fazolí proti větru udělalo své a co vyrostlo je vidět na fotografiích. Neměla jsem tam ani cestičky, vyplnila jsem prostě celou plochu. Když bylo potřeba, tak jsem jen opatrně překročila a šlápla, kde bylo nezbytné. Také tento záhon jsem neokopávala, ani nijak neodplevelovala. Výsadba byla poměrně hustá. Nebyl to záměr, měla jsem spíše víc sazenic, než místa. V konečném důsledku to bylo dobře, udělala jsem zkušenost, která se mi osvědčila. Ani se škůdci a nemocemi problém nebyl. 

Cuketové pole dává spousty cuket

Cuket bylo spousta, nestačila jsem sklízet. Hodně jsem jich rozdala a také různě zpracovala a zavařila, nic se nevyhodilo. Byl to také dobrý nápad. Možná to místo využiju ještě i na něco jiného později. 

Vyjeté koleje, vyrovnání terénu

Z rozebraných hromad hlíny zbyly kamenité zbytky a ještě zbytek znehodnoceného štěrku, to vše se použilo na postupné vyrovnávání vyjetých kolejí po těžkých strojích. Použila jsem tam i drny trávy z rytí, nebo okopávání a cokoliv jiného organického, co zrovna přebývalo. Podařilo se terén srovnat a mám z toho velkou radost. Vypadá vše zase daleko lépe.

Topinambury

Topinambury sice vyrostly, ale nebyly tak mohutné, aby nějak mohly působit jako větrolam. Bylo ale velké sucho tento rok v létě a já jsem měla na zalévání jiné priority, aby mi neuschly mladé stromy a keře a na jaře vysazené habry.